Česko - rakouský kulturně vzdělávací  spolek
RUKAMA NOHAMA
 

Tschechisch - österreichischer Kultur - und Bildungsverein
MIT HÄNDEN UND FÜSSEN
 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

O umění udělat si čas    

Über die Kunst, sich Zeit zu nehmen

Když jsem včera vystupoval z vlaku, šla přede mnou pomalým tempem stará žena. Pospíchal jsem a nevěděl, jak ji předběhnout. Nepříčetně mě vytáčela. Vtom jsem se zarazil a říkám si, kam vlastně pospíchám? Ozvaly se ve mně výčitky svědomí, že jsem se v duchu zlobil na ženu, která měla dost času a navíc za svoji pomalost nemohla. Celý život pracovala a možná si i hodně vytrpěla. A možná i všechno trpělivě nesla. A já jsem takový netrpělivý a malicherný. A to všechno jen proto, abych byl o 10 minut dřív doma. Ty minuty i tak promrhám na internetu nebo u televize.

Als ich gestern aus dem Zug ausgestiegen bin, ging vor mir eine alte Frau in langsamem Tempo. Ich habe mich beeilt und wußte nicht, wie ich sie überholen könnte.  Sie hat mich ungeheuer aufgeregt. Plötzlich stockte ich und sagte mir, wohin eile ich eigentlich? Es meldeten sich in mir Gewissensbisse, dass ich mich im Geist über diese Frau geärgert hatte, die genügend Zeit hatte, und darüber hinaus nichts für ihre Langsamkeit konnte. Sie hatte das ganze Leben gearbeitet und möglicherweise hatte sie auch vieles erlitten. Und vielleicht auch alles geduldig getragen. Und ich bin so ungeduldig und kleinlich. Und das alles nur deshalb, damit ich zehn Minuten früher zuhause bin. Diese Minuten vergeude ich ohnehin im Internet oder vor dem Fernseher.

Alibisticky to shodím na dobu, ve které žijeme. Všichni jsme hrozně uspěchaní. A večer zjistíme, že jsme toho zase moc nestihli. Frustrovaní zalehneme a usneme spánkem spravedlivých. Přes SMS si vyznáváme lásku, komunikujeme přes chat a do očí si nemáme co říct. Trápí nás účty, kariéra.Ve schránkách se nám hromadí maily, protože nemáme čas odepsat. Na polici se nám hromadí knihy, neboť nemáme čas číst, nevíme, jak voní příroda, protože nemáme čas k ní přivonět! Do kdy to ale vydržíme? Čím víc toho chceme stihnout, tím méně toho stihneme.

Alibihalber schiebe ich das auf die Zeit, in der wir leben. Wir sind alle schrecklich abgehetzt. Und am Abend stellen wir fest, dass wir wieder nicht viel geschafft haben. Frustriert legen wir uns nieder und schlafen mit dem Schlaf der Gerechten ein. Unsere Liebe erklären wir uns über SMS, kommunizieren über Chat und in die Augen haben wir uns nichts zu sagen. Es quälen uns unsere Rechnungen und die Karriere. In Boxen häufen sich unsere Mails an, weil wir keine Zeit haben, sie zu beantworten. Auf dem Regal häufen sich Bücher, weil wir keine Zeit zum Lesen haben, wir wissen nicht, wie die Natur riecht, weil wir keine Zeit haben, an ihr zu riechen! Bis wann halten wir das aber aus? Je mehr wir schaffen wollen, desto weniger schaffen wir.

Věnujeme velmi času věcem, které si to nezaslouží. Neumíme se zastavit a uvědomit si hodnotu věcí. Nafotíme spoustu fotografií, ale už si je ani neprohlídneme. Vypálíme je na CD a tím to končí. Počítače máme plné hudby, na kterou nemáme čas, máme množství televizních kanálů, které ani nestačíme všechny sledovat. Místo zábavy stres! Stále kontrolujeme mobil, jestli nám někdo nevolal, přestáváme si vážit krásných věcí, kvůli kterým se vyplatí žít.

Wir widmen viel Zeit den Dingen, die es nicht verdienen. Wir können nicht stehen bleiben und uns den Wert der Dinge bewußt machen. Wir fotografieren eine Menge an Fotos, aber wir sehen sie nicht einmal an. Wir brennen sie auf CD und damit endet es. Die Computer haben wir voller Musik, für die wir keine Zeit haben, wir haben eine Menge an Fernsehkanälen, die wir nicht einmal alle ansehen können. Statt Unterhaltung Stress! Ständig kontrollieren wir das Handy, ob uns jemand angerufen hat, wir hören auf,wunderschöne Dinge zu schätzen, derentwegen es sich zu leben lohnt.

Můj děda má 87 roků. V životě nebyl v zahraničí, nemá mobil, poslouchá jednu stanici na svém starém rádiu. A přitom si myslí, jaký krásný život prožil. S úsměvem vzpomíná, těší se z pěkného dne, z vůně dřeva, ze svých vnoučat. Žil těžký život, ale váží si ho! To my dnes neznáme. A tak máme infarkty, deprese... A možná by stačilo jen zpomalit! Tvrzení, že se to nedá, neobstojí. Zamysleme se, kolik času věnujeme nepodstatným věcem. Zkusme vypnout mobily a počítače a porozprávět si.

Mein Opa ist 87 Jahre alt. In seinem Leben war er nicht im Ausland, er hat kein Handy, er hört einen einzigen Sender auf seinem alten Radio. Und dabei denkt er sich, was für ein schönes Leben er erlebt hat. Mit einem Lächeln erinnert er sich, er freut sich über einen schönen Tag, über den Geruch von Holz, über seine Enkel. Er lebte ein schweres Leben, aber er schätzt es! Das kennen wir heute nicht. Und so haben wir Infarkte, Depressionen,… Und vielleicht genügte es nur, langsamer zu werden. Behauptungen, das ginge nicht, halten nicht stand. Bedenken wir, wieviel Zeit wir unwesentlichen Dingen widmen. Versuchen wir, das Handy und den Computer auszuschalten und miteinander zu reden.

Snad jsem si uvědomil svůj rychlý život včas, abych zpomalil. Kamarád má chalupu v malé osadě obklopené horami, není tam signál, žádná televize, obchod otevřený jen v úterý a ve čtvrtek a jedna hospoda 5x5m. Asi tam zaběhnu, abych zpomalil a nezlobil se na staré lidi, kteří si váží zbytku života a zbytečně nespěchají za smrtí, tak jako mnozí z nás!